Srí Lanka. Mezi čokoládovými sirotky
12.09.2014 19:09
...
Odložíme si v ordinaci, ta je na terase. Vnější stěny jsou jen sítě proti komárům. Tady se naše cesty dvojí. Jirka odchází mýt špunty (chodící děti od 2 do 9 let) a Markéta se vrhá na škvrňata (2 měsíce až rok a půl). Jirka si připraví 20 triček a kraťasů, pár ručníků a jde na to. Děti se mezitím skoro všechny vysvlékly donaha a houfují se v koupelně. Koupelna je, jak jinak v tropech, také na terase. Přestože již pár dní fungují sprchy, vítězí tradice. Srílanská paní si prostě jedno dítě po druhém přitáhne za ruku, desetkrát ho poleje vodou, namydlí a znovu mnohokrát polevá kyblíkem vody z napuštěného sudu. Teď přichází Jirkova chvilka. Odchytává mokré špunty do ručníku, osouší je a obléká. Většinou je ve skluzu. Děti, potvory, si vybírají trička. Jirka je nechce rvát s řevem do něčeho, co nechtějí, ale na druhou stranu se mu tam hromadí naháči a drkotají zubama. Sluníčko už definitivně vystrčilo hlavu a poslední špunt je oblečen a odnesen do herny. Pak Jirka přebíhá ke zpocené Markétě a stihne ještě pár mimin. Vykoupat, zapudrovat, vyměnit plenku, převlíct pelíšek a polechtat na pupíku. Většinu však už udělala Markéta s Jerry. To už jsou vetší děti pohromadě na snídani, příhodný čas podat všem multivitaminy a léky těm, kteří jsou nemocní. Vitamíny jsou výborný sirup, a tak na Jirkovo hlasité mňam, mňam, mňam děti ochotně zvedají zobáčky. Do každého foukneme 5 ml ze stříkačky. Markéta jde z druhé strany a je to takový fofr, že mulťák v té rychlosti dostane i David, student medicíny z Kanady a další člen našeho „lékařského týmu“. Pak jdeme za miminy. Jerry, jako zkušená sestřička, nám pro ně dává léky. Yashode dáváme inhalovat sprej proti astma. Je to boj. Na devítiměsíční dračici Jirka s Markétou sotva stačí. Větší děti se účastní ranního modlení. Stojící učitelka zpívá a u jejích nohou sedí houf mumlajících dětiček. Některé holčičky mají tlapky způsobně sepnuté, jiné zlobí s klukama. My jdeme krmit mimina a batolata. Mihiri a Tharindu mají speciální mléko. Nutně potřebují přibrat. Jejich 3 kg ve třech a půl měsících je úžasný výsledek píle mnoha lidí. Měli dvě a půl kila a nejistou budoucnost, když jsme tu před pár týdny začínali. Jiní mají normální Sunar, další mléko s piškotem a ti, co už stojí v postýlkách, dostávají to, co měli ostatní děti. Nudle nebo rýži s pálivou kari omáčkou. Když jsme po takové snídani poprvé viděli, jak batolata větrají jazýčky (stejně jako čeští pejskové v horkém červencovém popoledni) a jak jim tečou slzy, nebyli jsme si vhodností této stravy jisti. Jim to ale asi chutná a prý je to prevence proti parazitům. Každopádně to budou jíst celý život. Skončili jsme krmení, čas na garden party. Pod jackfruitovým stromem natáhneme rohože a přineseme větší škopek s vodou. Pak nanosíme účastníky. Všechny mrňata vytaháme na čerstvý vzduch. Zde se k nám pravidelně přidávají voluntýři z celého světa a místní ženy. Někdy míň, někdy víc. Ty z mrňat, které už chodí, se máchají v lavoru. Někdy do něj vlezou i tři najednou. Nechodící, ti, kterým to nedovolí věk či postižení, lezou nebo se plazí pro svoje první sociální zkušenosti. Válením sudů se přemisťuje často šťastná Parami. Má Downův syndrom, vývod bokem, vážně nemocné srdíčko a na Srí Lance žádnou šanci, že by ji někdo operoval. Může její usměv ospravedlnit bolestivost bytí? Čtyřletým tělem Ayeshy probíhají křeče. Propínají ji záda do oblouku a všelijak kroutí ruce, nohy. Její „křečci“ však nemají rádi objímání. Vezmete-li Ayeshu do náručí, křečci vezmou do zaječích, ona změkne, zvláční a dneska se Markétce i zachechtala. Dala nám tak velký dárek.
...