Peru
23.10.2014 11:32
Události pucallpské aneb Amazonie vol. III.
Trasa: Pucallpa, Lodge 16 km od Pucallpy, mnohokrát Yarina.
Přirovnání jsou jak učitelé ve zvláštní škole. Jasně, že zplošťují a zjednodušují, ale věci složité a těžko uchopitelné tím činí srozumitelnými. Neberte tedy můj úmysl, vás v jednom z nich vykoupat, za urážku vašich skvělých mozků. Věříme v ně stejně pevně jako v to, že v každém z vás je skrytý Buddha, osvícená dokonalost.
Představte si tedy, že celý svět, a s ním všechno, co se dá nahmatat, ochutnat, očichat, slyšet a vidět, je několikapatrový dům, ve kterém v různě velkých bytech bydlí různé národy.
V patře pod střechou, které bychom mohli nazvat Severní Amerika, v jednom ze dvou velkých bytů bydlí Spojené Státy. Vlastně se tam nastěhovaly nedávno. No, nastěhovaly. Ona ten byt, předchozím skromným indiánským nájemníkům, zabrala parta drsných dobrodruhů, kteří se tam kdysi seběhli z nižších pater. Zahnali Indiány do koutů, narvali spižírnu hamburgry, skříně věcmi a doprostřed postavili velikánskou televizi, kterou pustili na plný koule. Jsou mladí, svalnatí a občas je slyšet, jak dupou po schodech, když běží dělat v domě „pořádek“. Někdy zmlátí lumpy, ale většinou nevinné. No jo, ale který výrostek si nemyslí, že má patent na pravdu.
O patro níž je Evropa. Na zvonku jedné maličké garsonky je napsáno Česká Republika. Lidičkové, kteří tam bydlí, ještě teď trochu uklízejí. Vynosili krvavé plakáty a vlajky a vyhodili obludné sochy a ostnaté dráty, které tam zbyly po tyranském dědovi, který se před lety zbláznil a který teď dokonává na kanapi v koutě. Vytrhali mříže a pomalinku se přestávají bát dědovy rákosky. Z tohohle bytečku jsme před více než dvěma lety vyšli prozkoumat, kdože to bydlí v patrech pod náma. Luxusní byty sousedů jsme zatím vynechali. Tam zajdem na kafčo až nebudem moc po schodech.
Seběhli jsme do patra zvaného Asie. Zdaleka jsme nebyli ve všech bytech a z těch, které jsme navštívili, přiblížíme jen některé. Třeba malý byt Sýrie, ve kterém je přetopeno, na zemi lino a kde se v rohu děda Damašek přebírá v hromadě svých látek. Ve spoustěpokojovém bytě Indii po panu profesorovi, kde bydlí jeho mnohočetné veselé potomstvo, je plno vůní, barev a starožitného nábytku. Od nejstarších nájemníků je pořád co se učit. V jihovýchodním rohu podlaží jsme například navštívili uchechtané, šťastné Thajce v jejich pozlaceném obydlí. Ve smutném bytě Kambodža, kde nedávno šílený, krutý strýc povraždil půlku rodiny, jsme viděli snad nejkrásnější sbírku starých kamenů v celém domě. Oblíbili jsme si krásné človíčky v prostě zařízeném Laosu a obdivovali jsme pracovité Vietnamce, kteří již opravili a znovu vymalovali byt, jež jim zdemolovala ta partička z nejvyššího patra. Musela být opilá namol nějakým hrozným utrejchem. Asi koktejlem ze strachu, moci a peněz.
Omrkli jsme ještě pár bytů na tomhle patře a sjeli výtahem níž. Zvonili jsme na Australany, ale ti nás nepustili dovnitř. Možná se jim nelíbily naše batohy, možná Šáša na ně dělal ksichty, kdoví? Úplně v rohu jsme v malém 1+1 pomohli Kiwikům uklidit zásoby do špajzu. Oni nám za to dali raneček buchet na další cestu.
Pak jsme po mokrých schodech seskákali do přízemí. Jižní Amerika. Tady jsme si pořádně prohlédli vlastně jen pár bytů, ale to těch nejexotičtějších. V těchto bytech mají v některých pokojích hroznou zimu a v jiných nehorázné horko a vlhko. V těch studených místnostech lze najít zbytky krásných kusů starého nábytku, které nezdemolovali při krvavé razii Španělé (oni Španělé za mlada byli taky pořádně bezcitní divočáci) a v těch teplých pokojích je ohromná spousta květináčů. Z nich na všechny strany rostou mraky kytek, stromů, liján a jiných rostlin. Těmto pokojům říkají La Selva – džungle. A tam úplně vzadu za květináči, tam jsou, hlídána Šamany, malá dvířka.
Teď se dostáváme k tomu, proč vás mácháme v tak dlouhé metafoře.
Těmi dvířky se totiž dá vyběhnout mimo dům.
Ne každý o nich ví, ale po baráku se o nich šušká. Na dveřích je napsáno „ayahuasca“.
A právě na tato mystická dobrodružství jsme se těšili již od Průhonic.
...